Rozhovor s vedoucí fyzioterapie Pavlou Malou
„Snažíme se předávat pacientům pozitivní energii a motivovat je,“ říká vedoucí fyzioterapie Pavla Malá z Nemocnice Neratovice
Jaká jsou specifika fyzioterapie na oddělení NIP a DIOP, proč je pro pacienty z těchto oddělení fyzioterapie zásadně důležitá, ale i o tom, co jí dělá radost v běžném životě, jsme si povídali v rozhovoru s Pavlou Malou, vedoucí fyzioterapie v Nemocnici Neratovic. Paní Malá pracuje v nemocnici již desátým rok a dokonce se jí v neratovické porodnici narodilo i první vnouče.
Jak se změnila fyzioterapie za dobu, co se jí věnujete?
Přibylo mnoho nových metod, ale zásadní postupy a principy zůstávají stejné. Jsem ráda, že lidé už tolik nevnímají fyzioterapeuty jen jako maséry, ale jako vzdělané zdravotníky, kteří pro to, aby mohli tuto práci dělat, musí studovat vysokou školu a po té si vzdělání doplňovat náročnými kurzy.
Proč Vás lákalo studovat právě fyzioterapii a proč jste si pro své působení vybrala právě Nemocnici Neratovice?
Moji volbu zaměstnání ovlivnila maminka, která pracovala také jako fyzioterapeutka. Do Nemocnice Neratovice mě přivedla zase moje sestra, která zde v té době pracovala. Nikdy předtím jsem na intenzivní péči nepracovala a přiznám se, že po první prohlídce oddělení jsem byla vystrašená. Práce fyzioterapeuta na takovém oddělení je přece jen odlišná od práce na ambulanci nebo standardních odděleních, jsou zde ventilátory, monitory a tak dále. I přesto jsem nastoupila a postupně se zapracovala, doplnila jsem si potřebné kurzy a jsem tu už desátý rok.
Proč někdy chybí pacientům motivace a čím jim ji dodáváte?
Stav pacientů na oddělení intenzivní péče je často velmi vážný, mají mnoho diagnóz, často mají různé stupně poruchy vědomí, a s tím vším souvisí i ztráta životní síly a energie. V tomto směru nám hodně pomáhá koncept bazální stimulace. Snažíme se předávat pacientům pozitivní energii a motivovat je. Což je náročné a někdy nás to stojí hodně úsilí.
Co Vám na práci dělá největší radost?
Když se nám podaří, že pacient odejde domů ke svým blízkým, cítí se dobře a je soběstačný.
Jak si vybíráte svůj tým? Jaká vlastnost je podle Vás u zdravotnického personálu nejdůležitější?
Dá se říct, že se moje kolegyně v týmu vybraly samy. Je to tím, že ne každý fyzioterapeut zvládne a chce dělat práci na tak náročném oddělení, práce je těžká jak fyzicky, tak psychicky. Takže vydržely ty nejšikovnější, které to zvládly, a musím říct, že do jedné jsou skvělé, profesionální, empatické a spolupráce s personálem celého oddělení, sestřičkami, sanitáři a lékaři nám výborně klape.
Jaký je rozdíl v péči o pacienty na oddělení DIOP, NIP a na Interním oddělení?
Hlavní rozdíl je ten, že u pacientů na oddělení DIOP a NIP dáváme větší důraz na respirační fyzioterapii, aby bylo možné pacienty postupně odvykat od ventilátoru, k tomu využíváme různých technik. Během terapie je nutné kontrolovat podle monitoru pacientovy životní funkce a terapii tomu přizpůsobit. Také je důležité ohlídat si všechny invazivní vstupy, abychom je cvičením neporušili. To na standardním oddělení řešit nemusíme. Ale fyzioterapie jako taková se moc neliší.
Proč je pro tyto pacienty tak moc důležitá fyzioterapie?
Bez fyzioterapie by byl jejich návrat do normálního života velmi těžký nebo i nemožný. Jsou to pacienti, kteří jsou dlouhodobě upoutáni na lůžko, mají ztrátu síly svalové, nejsou schopni se posadit, postavit, najíst, dýchat. V tom jim pomáhá fyzioterapie. Často je to dlouhodobé úsilí a bohužel ne vždy dosáhneme jeho cílů.
Jak vypadá Váš typický den v nemocnici?
Běžný den začíná tím, že si s kolegyněmi rozdělíme pacienty, probereme stav pacientů za předešlý den. Dopoledne pak pracujeme každá samostatně, snažíme se rozplánovat si terapie tak, abychom se přizpůsobily chodu oddělení. Odpoledne probíhá obdobně, s tím rozdílem, že využíváme i náš nový pohybový přístroj BEMO a snažíme si vzájemně pomoct u pacientů, kteří se vertikalizují. Během dne děláme dokumentaci, které máme poměrně hodně.
Kteří lékaři nebo fyzioterapeuti jsou pro Vás inspirací? Čeho si na lidech nejvíce vážíte?
Těch kolegů a kolegyní, které jsem během praxe potkala a od kterých jsem se něco naučila, je mnoho. Na lidech si nejvíce vážím čestnosti.
Co Vám udělalo v poslední době radost?
To bylo v létě ve 4. patře naší nemocnice, narodila se mi tu první vnučka.
Jak nejraději trávíte volný čas?
Procházkou v přírodě, prací na zahradě, na výletě, s rodinou, s kamarády.
Máte tendence opravovat držení těla i u Vašich blízkých mimo nemocnici?
Ne, to nedělám. Když byly moje děti malé, tak asi jako každá máma, ale jinak nevyžádané rady nedávám, spíš pomáhám řešit až následky.
Co byste doporučila fyzioterapeutům, kteří přijdou do kontaktu s těžce nemocnými lidmi?
Pokud se chtějí takovým pacientům věnovat, tak bych jim doporučila zjistit si něco o konceptu bazální stimulace a paliativní péči, to je u našich pacientů někdy přínosnější než rozcvičené kloubní rozsahy nebo protažené zkrácené svaly.